Domovská stránka>>Buďte v obraze>>Novinky>> Jen račte blíž, sousede!
Jen račte blíž, sousede!

Alt Image
V Evropě najdeme zhruba sedmdesátery hranice mezi zeměmi, z nichž více než třetina zároveň představuje hranice jazykové. Řadu z nich nyní žáci z mnoha škol díky eTwinningu překračují, poněvadž se učí jazyku svých sousedů.

 

Jazyky pomáhají lidi sbližovat. Ačkoliv nám znalost jazyků přináší četné profesionální výhody, neméně důležité jsou též výhody kulturní, jež spočívají v tom, že jsme schopni komunikovat s lidmi ze sousední země. Běžná komunikace mezi cizinci nemusí nutně probíhat v jazyce, který by některá ze zúčastněných stran považovala za mateřštinu. Nicméně v eTwinningu dělají žáci z řady škol pravý opak: učí se jazyku sousední země a komunikují v něm, aby se mohli vzájemně sblížit, a to v mnoha sférách.

eTwinningové projekty škol ze sousedních zemí jsou pro výuku jazyků ideální, poněvadž nejenže žákům umožňují získávat poznávací dovednosti v podobě jazykového přínosu, ale navíc rozvíjejí i jejich schopnosti sociální a studijní. Sabina Vecchione Gruener je italská učitelka. Vyučuje němčinu na univerzitě v Terstu, kde sama studovala cizí jazyky, především srbochorvatštinu a slovinštinu, takže sama skutečně ovládá jazyky svých sousedů a v mnoha ohledech je v tomto poli průkopnicí. Odpověď na dotaz, jaký jazyk učí, si nejdřív důkladně promyslela. “Nu… učím němčinu. Na univerzitě, kde jsem sama studovala cizí jazyky, především němčinu, srbochorvatštinu a slovinštinu. Říkám to proto, abych zdůraznila, že už tehdy jsem si uvědomovala, že žiju v zemi, která sousedí s jinými, v multikulturní zemi, a tenhle poznatek si s sebou nesu po celá ta léta..

 

 

Co se týče nejnovějších zkušeností s výukou, Sabina se domnívá, že si její žáci z hodin hodně odnesli, a to nejen z hlediska jazykového, ale rovněž z hlediska historie. “Výuka němčiny v Terstu je velmi specifická, poněvadž Terst má úzký vztah k německé kultuře, několik set let byl totiž součástí habsburské monarchie a toto historické pozadí se odráží ve zdejším nářečí, v kulinárních tradicích, v různých výrazech…

Když Sabina hovoří o zkušenosti svých žáků s eTwinningovým projektem, v jehož rámci takové skutečnosti objevili, uvědomuje si, že mnoha mladým lidem tento projekt pomohl k poznání sebe sama. “[…] například v německém slovníku nacházíme některá slova, jež existují i v našem dialektu, anebo zjišťujeme, že naši rakouští přátelé jedí totéž, co my, ačkoliv jsme toto jídlo považovali za naši krajovou specialitu. Tohle všechno nám umožňuje poznávat naše sousedy a zároveň zčásti i sebe samotné. .”

 

 

Když přejdeme hranici, setkáme se se Sabininou eTwinningovou partnerkou. Cornelia Esterl je učitelka italštiny z rakouského Klagenfurtu. Znalost jazyka sousední země má pro ni značný význam, a to na mnoha různých rovinách. “ Jazykům svých sousedů bychom se měli učit nejen z důvodů ekonomických, ale i kulturních.” Pokud jde o zkušenosti jejích žáků, Cornelia řekla: “Žáci zjistili, že jazyk není jen školní předmět, ale vlastně náleží do oblasti kultury, na níž se rovněž mohou podílet – tedy budou-li chtít.” Fakt, že Rakousko a Itálie mají společnou hranici, rovněž znamenal, že se žáci z Corneliiny a Sabininy třídy mohli setkat tváří v tvář. Fakt, že se učí německy a italsky, s sebou tedy přináší reálné výsledky – jsou nyní schopni cestovat a komunikovat na mezinárodní úrovni.

 

 

 

Signe Sloth je učitelka z Dánska. Spolu se svými žáky pracovala na partnerském projektu se školou ze Švédska, v rámci něhož se pomocí písniček, tance a literatury učili jazyku těch druhých. Přestože švédština a dánština náleží do stejné jazykové skupiny, Signe vysvětuje, že mají-li se žáci začít učit jazyku sousedů, potřebují řádně pobídnout. “Dánština a švédština jsou si velmi podobné. Ale zeptáte-li se v dánské školní třídě, kdo byl ve Švédsku, zjistíte, že snad jen dva nebo tři žáci z dvaceti. […] Nevědí o švédštině nic a jsou přesvědčeni, že tomuto jazyku nerozumí ani trochu. Jedním z cílů tohoto projektu tedy bylo naučit se porozumět jazyku našeho partnera, takže v rámci projektu bylo zakázáno mluvit anglicky (tímto jazykem hovoří obě skupiny)..”

 

 

 

Pokud jde o uvádění žáků do souvislostí při výuce jazyků, Ria de Wilde z nizozemsky hovořícího společenství v Belgii vysvětlila, že její žáky velice baví učit se jazyku sousedů z Francie, jelikož mají společný zájem o fair trade, o němž mohou diskutovat. “ Žáci z Francie toto téma rozpracovali v novinách a naše studenty to rovněž zajímá; studují ekonomiku, takže se o fair trade zajímají i z jiného hlediska, a proto spolupracujeme na tomto tématu, abychom se zároveň učili i jazykům..” Protože se žáci soustřeďují na obsah spolupráce, společný zájem mi umožňuje navázat dobrý kontakt.

Sabinu, Cornelii, Signe a Riu cosi spojuje: prostřednictvím jazyka dosáhly toho, že se “odlišnosti” proměnily v “podobnost”. Žáci, kteří se dosud nikdy nepotkali s dětmi ze sousední země, si najednou uvědomili, že mají mnoho společného, co se týče historie, že se jim líbí stejná hudba a filmy a v některých případech používají přesně tytéž výrazy, které někdy dokonce nemají společné ani s dětmi ze své vlasti. Díky tomu, že učitelé a žáci překročili jazykovou hranici, nyní získali nové dovednosti, nové znalosti a snad – a to je asi nejdůležitější – také nové přátele.

 

Další informace:

  • Editor webu: Maillard Pierre
  • Uveřejněno: 23.08.2012
  • Naposledy změněno: 27.08.2012